Po roce 1990 jsem se stala jednou z prvních cvičitelek v SOKOLe Holešov.
Zde jsem pracovala společně se svým manželem s dětmi od 8 do 18 let.
V současné době učím na ZUŠ F.X.Richtera, kde se mi podařilo vybudovat
fungující taneční obor s výsledky na celostátní úrovni.Studuje u mě
sedmdesát žákyň. Mimo zušku jsem každoročně členkou poroty v krajském
kole postupové taneční přehlídky Tanec-tanec v Prostějově zaměřeného
na scénický tanec. Taktéž jsem se jako choreograf třikrát dostala do top
šestky v taneční přehlídce pořádané Tanečním Centrem Praha –
taneční konzervatoří. Spolupracuji při charitativních koncertech
pořádaných spolkem Každý může pomáhat. Motto, které mě v mé práci
provází je jednoduché – Tanečnice není cvičená opice, ale vzdělaný
člověk, který zná svou cenu. Tím mám na mysli to, že nekultivuji pouze
tělo svých žákyň, ale také jejich mysl a duši.
Mimo profesi se věnuji záchraně a pomoci irským vysloužilým chrtům. Pořádám jsem benefiční koncerty společně se svými kolegy pro sdružení Chrti v nouzi – tam jsou potřeba finance. Věnuji se v tomto problému osvětě a propagaci. Taktéž pomáhám pořádat materiální sbírky, ať ve spolupráci s paní Svatavou Ságnerovou pro záchytné kotce v B.pod H., či s dalším chrtím sdružením Galgo v nouzi – tam je potřeba materiál. Tady je moje motto jasné: Když budeme před problémem zavírat oči, nezmizí.
Ve volném čase a jako relax tvořím autorské šperky a módní doplňky a lezu s manželem po horách. Opět mě napadá jednoduchá věta: Čím horší cesta, tím krásnější výhled. :-)
